Postoje k mateřství z pohledu žen

--------

asdf

Bojím se, že když jednou budu mít děti, manžel mě pak s nimi nechá samotnou a odejde.

Celkově je dnešní společnost více sobecká a sebestředná. Odmítáme přijmout odpovědnost a snažíme se o co nejpohodlnější život. Peníze jsou pro společnost to nejdůležitější. Vztahy jsou až na druhém místě. Raději bojujeme za povýšení v zaměstnání, než o partnera. A děti všecho výše uvedené jen "komplikují". Život s dětmi je JINÝ, dá se říct, že se lidský život dělí na 2 druhy...život bez dětí a život s dětmi, ty šťastnější prožijí oba dva. Na ženy, které se chtějí věnovat výchově svých dětí ve 20 letech koukáme přes prsty jako na hloupé slepice. Jako společnost jim to rozhodně neulehčujeme. Jeden známý docent lékařství jednou pronesl: "Kolik že ti je...35...tak to už se na děti vyser. Ženský mají rodit do 20...jen tak jsme schopni zajistit správné předání genetického kódu. Proč myslíš, že je teď tolik nemocí a degenerací? Lidstvo zlikviduje jeho pohodlnost!" Například bych dávala peněžitou pomoc v mateřství jen těm, které před svým mateřstvím žádnou kariéru nebudovaly...to by najednou rodilo mladých holek...to by najednou byl pročištěn trh práce...to by si najednou zaměstnavatelé jinak vážili svých zaměstnanců! a tak bych mohla pokračovat asi hoooodně dlouho. Omlouvám se...jsem naprosto nesolidární s autorem zpracovávajícím tento dotazník.

Česká republika je rozkradená,je nezaměstnanost a spravedlnosti se tu nikdo nedovolá-proč do takové situace rodit děti?

děti jsou drahé a nikdy nevíme ,co z nich vyroste,hlavně v tomhle dnešním světě ,kdy jsou děti čím dál tím víc zlý...NIKDY NECHCI DĚTI!!

Deti uz nejsou potreba k zajisteni ve stari - tak proc se namahat... :-)

dnešní doba zároveň nabízí hodně možností - studium, cestování, kariera, ale zároveň je značná sociální nejistota a veřejné mínění velmi ovlivňuje, mladá matka 18-25 let - to je divné...

Dnešní mladý člověk má neustále pocit, že ještě není na tuto roli připraven - nedostatečné kulturní vyžití, potřeba cestovat, zvyk na určitou životní úroveň, pocit nedostatku finančního zázemí, pocit nevhodného bydlení pro rodinu, potřeba dosažení kariéry, ....

Dnešní společnost příliš rodiny s dětmi nepodporuje - vysoké ceny všeho pro děti, nejistota zaměstnání, nátlak zaměstnavatele na matky na mateřské - buď co nejdřívější návrat nebo ztráta pozice, nepochopení ze strany bezdětných spolupracovníků a šéfů nejen v případě nemoci dítěte, ale celkově. Já mám děti, protože jsem je chtěla a chci se jim věnovat i když chodím do práce, zároveň nechci přijít o práci, protože mě baví a potřebuji příjem - stálý boj..

Dnešní stát není schopný sociálně zajistit mladé matky a mladé páry, proto se rozhodují nejdříve vybudovat kariéru, aby se dítě mohlo narodit do zabezpečené rodiny.

dřív kdo neměl děti ve 20 a nebyla žena vdaná, byla "divná" a společnosti se na ni dívala skrz prsty, teď už není tento tlak okolí, a tak ženy s vdáváním a s těhotenstvím čekají na později. myslím, že je to lepší, že se nevdávají brzo a nezralé :-) nemusela by třeba být tak vysoká rozvodovost, když ten trend brát se hodně brzy ustupuje nebo už zcela vymizel

důvody proč nechci a nebudu mít děti: zodpovědnost, neschopnost postarat se o sebe, natož o dítě, zdravotní důvody, strach

Hrozně moc žen čeká až nakonec nemůže otěhotnět.

Ja jsem tehotenstvi dlouho odkladala (cestovani, prace, zabava). A ted uz se to vice nez 2 roky nedari (IVF, spousta zdravotnich komplikaci, 2 potraty, psychicke problemy). Nikdy neprestanu litovat, ze jsem se neodhodlala driv.

Je pravda, že když já jsem byla ve věku, kdy se žena rozhoduje o založení rodiny, nejen, že bylo vhodné se vdát, ale byl to standartní vývoj. Další věcí byl nedostatek příležitostí, jako je cestování, studium. Přesto si myslím, že je přirozenější a vhodnější mít děti před dovršením 30 let. Mám tři děti a poslední se nám narodilo v mých 33. V té době jsem hůře snášela těhotenství, noční vstávání a další aktivity, které děti potřebují. Tyto problémy jsem u prvního dítěte absolutně neznala. Zdá se mi, že některé ženy jdou proti přírodě, když začínají rodit okolo 40 let. Já osobně bych se obávala, že miminko bude postižené.

Je rozhodně dobré, že ubývá lidí kteří mají děti kvůli nátlaku okolí nebo z prospěchářství (přidělování bytů za komunistů) a pak děti buďto vyloženě týrají, nebo je citově zanedbávají.

Jsem mladá maminka (22) a naše dítě nebylo plánované, ale ani nechtěné. Plánovali jsme početí potomka o rok později. S manželem jsme nyní velmi šťastni. Chápu však, že některé ženy nemají pro početí dítěte vhodného partnera, nebo mají nedostatek finančních prostředků k založení rodiny. Ženy, které dávají přednost kariéře před dětmi neodsuzuji, ale zároveň nesouhlasím s tím, že kariéra je důležitější než rodina.

kdyby mi bylo dvacet a měla jsem dnešní zkušenosti, nikdy bych neměla první dítě tak pozdě. Komplikace, které toto oddalování provází, kvůli stresu a civilizačním chorobám a pod. jsou hodně nebezpečné a pak hrozí, že zůstanou ženy bezdětné aniž by patřily mezi ty co je nechtějí

Kdyby to mohl odnosit a odrodit někdo jiný, možná bych do too šla. Ale porodu se děsím a nelákají mě ty probdělé noci a ani záplavy plín a nočníků. Brala bych tak sedmileté dítě...

Kdyz uz me chytne, ze bych si deti i poridila, do reality me vrati prave matky, ktere se chovaji jako by jim nekdo vymyl mozek a vriskajici deti, ktere"nervou,jenom se jim neco nelibi". Bohuzel ma antikoncepce je pouze v tom,co pozoruju kolem sebe.

Malé rozpětí odpovědí - je mi 27, děti nemám a je to dáno studiem, rozpadem vztahu, materiálními prostředky. Přestože jsem chtěla mít děti mladší, prostě to nevyšlo...

Mám 2,5 letou holčičku. Měla jsem ji v 27 letech, od 25 let jsem po dítěti už opravdu hodně toužila. Je to ta nejlepší věc na světě, ty pocity, které den co den zažívám jsou nesdělitelné. Mám kamarádky, které děti nemají a zatím také nechtějí, jejich důvody: nechtějí se dělit s dítětem o finance, nemají partnera/vhodného partnera, nechtějí být omezované ve svém stylu života, chtějí kariéru. Respektuju jejich postoje, ale zároveň jsem šťastná, že já to vnímám jinak, že jsem jiná.

Mám spoustu kamarádek s dětmi a všechny kolem sebe hlásí, jaká je to zabíračka. I to je jeden z důvodů, které ostatní ženy odrazují.

Mateřeství je u nás tabuizované téma, ženy nejsou vedeny (rodinou, školou okolím) k pochopení role mateřství,neexistují vzory. stávající matky žijí v izolaci od bezdětných žen

Mateřství je svobodná volba každé ženy, přesto jsou ženy společností stále tlačeny k plození dětí. Situace je však dnes dle mého obtížnější než dříve. Ženy studují, takže mají delší dobu pro výběr vhodného partnera, mají více možnosti uplatnit se nebo například cestovat. Díky těmto faktorům stoupá věk prvorodiček. Považuji však za správné, když je rozhodnutí o mateřství na ženě, lepší nebýt matkou než být v této roli nešťastná.

Mateřství je v dešní doba opravdu těžká disciplína. Porodila jsem své první dítě ve 23 letech a jsem většinovou společností brána jako vyjímka, která se nechala ''zbouchnout''. Nevím kdy se stal ten posun, že je normální mít první dítě ve 30, ale podle mě je to pozdě. Není pak divu, že většina žen stihne pouze jedno mimčo a nebo se dokonce žádné nepodaří. Bohužel okolnosti je k tomu většinou doženou.

Mít děti je náročné v každém věku, vše má své pozitiva i negativa. Nejhorší je, když se žena rozhodně pro děti pozdě a pak už to nejde vůbec.

Musíte najít správného partnera, který je hezký, chytrý a zabezpečený tak, aby byl schopen zaopatřit dítě i s matkou, po celý život. A to bez problémů.

Myslim si ze doba je tak rychla a vsechno se tak strasne rychle meni ze takovy zavazek nahani strach. Mame malou jistotu v cemkoli. Pro me navic je soucasna spolecnos naprosto nevhodn pro vychovu ditete, mm jinou predstavu o tom, jak by to melo chodit. Nechci svoje dite poslat do soucasneho stavu sveta.

Myslim si, ze v dnesni dobe najit vhodneho partnera je velmi problematicke. Z osobnich zkusenosti moho rict, ze musi se nechteji vzdat sve svodody (a predevsim pocitace), a tak vetsina prace lezi na zene - jak starost o deti, tak starost o domacnost.

Myslím si, že některé ženy odkládají také mateřství, protože na to nejsou dostatečně připravené. To souvisí se studováním a prodlužováním mládí. Nemusí si nutně myslet, že by byly špatnými matkami, ale ještě se na to necítí. (Moje aktuální pocity a postoj)

myslím si, že ženy oddalují těhotenství i proto, že prostě stát nenastolil vhodné podmínky pro ženy, které mají děti brzo. Když si pořídí děti během vš, musí pak za roky na vš po 25. roku platit, když nepracovaly, tak mateřskou mají nízkou a navíc kdo zaměstná 27 letou matku bez pracovních zkušeností?

myslím, že hlavním důvodem je to, že ženy prostě necítí touhu být matkami. např. já nejsem proti, ale zatím děti nemám - protože to ještě necítím tak silně, že bych děti chtěla. myslím ale, že rostoucí věk mě donutí - abych to neprováhala jednou pro vždy

Myslím, že je pouze a jenom na ženě a jejím partnerovi, kdy se rozhodnou pro založení rodiny. Určitě pak není na škodu, když žena ještě před mateřstvím získá praxi, popřípadě si vybuduje postavení ve svém povolání, protože návrat po mateřské je potom pro ni podle mne snazší.

Myslím, že mít dítě po 30 letech není nejlepší rozhodnutí, pokud jde mít dítě dříve. Naše populace stárne a mně se někdy příčí pohled na maminky kolem 40 let, i když vím, že na dítě třeba čekaly.

Myslím, že pokud žena dítě nechce, je to jen její svobodné rozhodnutí a ne sobectví. Některé ženy by děti chtěly, ale třeba nenarazily na toho správného partnera a pokud ho najdou až po 40, málokterá se rozhodne mít v takovémto věku děti.

Na jednu stranu je fajn nejdřív si zařídit život abych mohla dětem dát vše co potřebují. Na druhou stranu si lidé často myslí že stále ještě nemají dost, budují kariéru až je často pozdě a otěhotnět se nedaří nebo jen s komplikacemi. Jsem ráda, že mám dítě mladá.

Například já bych měla ráda děti klidně už ve 20, jak tomu bylo dřív. Ale copak můžu odmaturovat a jít rodit? To přeci nejde, chci na VŠ, chci mít vzdělání a najít si práci, která mě zabezpečí...problém je pak, kdy si ty děti pořídit..

ne

Nechci děti, protože nechci ztloustnout a mít vytahaná a popraskaná prsa... dítě je akorát velká díra na peníze a zničí vám celý život.

Nejsem si zcela jistá, zda je zodpovědné do dnešního světa přivést dítě.

nejsou normální chlapi

Největší chybou je, že v ČR chybí možnost pracovat na zkrácené úvazky. Ve srovnání např. se SRN, kde je mateřská pouze 1 rok, existují jesle a žena pak má možnost pracovat třeba 1-2 dny v týdnu a zbytek trávit s dítětem. To je mnohem produktivnější systém, výhodnější, jak pro ženu - neztratí kontakt se zaměstnáním, neuškodí dítěti a tím, že bude mimo domov třeba 2 dny v práci prospěje to i partnerskému vztahu, protože nebude na partnerovi 100% závislá.

některé ženy by chtěly, ale nemohou mít děti s ohledem ke svým zdravotním komplikacím a nebo nechtějí předat svým dětem rodové zatížení nevyléčitelnou nemocí

NEVIM

nevim

Nikdy jsem dítě nechtěla a stále nechci ale má rodina tuto skutečnost neberou vážně a dokonce se mi někteří vysmáli do obličeje nebo mi odvětili že doslova "nejsem normální". To naprosté nepochopení z jejich strany je velmi frustrující. Mí přátelé toto rozhodnutí dokáží respektovat i když se s s ním neztotožňují, protože právo každého člověka je rozhodovat si o svém životě jak uzná za vhodné. Je to přece můj život a já musím žít s následky svých rozhodnutí. Ze strany rodiny se ale již navždy budu potýkat s nevraživými a vyčítavými pohledy.

Obecně v české republice to ženy s mateřstvím nemají jednoduché. Jednak z finančních důvodů, pak taky proto, že čeští muži o děti nestojí, chtějí se starat jen o sebe. Takže ženy leckdy mají dost těžký úkol partnera přesvědčit. V neposlední řadě pak hází klacky pod nohy rodinám vláda, PS ČR...., takže rodiny s dětmi opravdu nemají jednoduchý život. To taktéž může některé citlivější jedince odradit.

Oddálení mateřství má své klady i zápory. Žena, která zůstane sama s malým dítětem bez finančních prostředků a bez podpory rodiny může rovnou jít žít někam do azylového domu pro matky s dětmi, protože stát ji finančně pomůže minimálně. Za to žena, která si vybuduje pozici, finančně zajistí sebe i dítě má napůl vyhráno. Záporem je věk a zdravotní komplikace u starších rodiček. Kladem jsou zkušenosti a finanční připravenost.

Oddalování mateřství - čím vyšší věk tím větší riziko zdravotních komplikací. Ale na druhou stránku - pokud nemáte odpracovaný aspoň jeden rok, nemáte pomalu nárok na nic. Tak se z toho všeho nakonec stane tak trochu "nucené" oddálení mateřství.

Oddalování mateřství s sebou nese sice zdravotní rizika, na druhou stranu finanční zajištění rodiny je také velmi důležité (snižuje se riziko vzniku sociálních problémů). Navíc vzhledem k tomu, že delší dobu ženy studují, budují si kariéru, myšlenky na dítě se oddalují, ale ne v negativním smyslu - jsou lépe připraveny.

Oddalování mateřství s sebou sice může přinášet určité problémy, především co se zdravotního stavu ženy týče, ale určitě je to projev určitého stupně psychické zralosti ženy. Jako každý důležitý životní krok je i toto důležité řádně promyslet a připravit se na to, a to jak finančně, materiálně či kariérně, tak především psychicky. Po této zralé úvaze také může řada žen dojít ke zjištění, že vlastně děti ani nechtějí, což je určitě pozitivum. V dnešní společnosti se totiž mateřství stále bere jako norma a bezmála nutnost, ačkoliv (a to například z genetického a psychologického hlediska) by jej některé ženy raději neměly podstoupit (uvádí se, že až 1/4 jedinců k tomu nejsou za celý život vhodní). Také z evolučního hlediska je výhodné nerozmnožování určitého podílu jedinců v sociálně žijících skupinách, neboť tito bezdětní jedinci vytvářejí hodnoty jako by "navíc", které neinvestují do svých potomků, ale do ostatních členů skupiny, jejichž potomci tak mají větší šanci na přežití i za nepříznivých životních situací.

Odkládání mateřství je dle mého pozorování okolí spíše nedobrovolnou záležitostí. Často je to otázkou volby mezi časným mateřstvím s finančním živořením a pozdějším těhotenstvím s finančním zajištěním.

Po studiu a před mateřstvím si chtějí ženy vytvořit kariéru

Pokud se žena rozhodne nebýt matkou, není na tom nic špatného a společnost by ji za to neměla odsuzovat. Je to věc každého. Pokud děti nechtějí mít muži, nikdo se na ně také nedívá skrz prsty.

Postřeh z mého života je mít děti do 30 let.Později nastávají komplikace nejen při donošení mimi ,ale i později když jsou děti ve školním věku a starší rodiče nezvládnou dítěti dát co by mladší generace.

Považuji za správné, pokud žena, která necítí, že by se měla stát matkou, si dítě nepořídí, ani přes nátlak partnera, rodičů atd.. Pokud počká na chvíli, až se cítí připravena, nebo se mateřství vzdá úplně. Rodičovství je obrovská zodpovědnost a motivací k němu by nemělo být uspokojování vlastních potřeb (nebo řešení problémů), natož uspokojování potřeb okolí. Jeho středem je dítě a vše se má dít pro dítě, aby bylo co nejlépe a nejúspěšněji provedeno začátkem života. Aby se z něj v budoucnu stal hodnotný dospělý člověk.

Problémem je emancipace žen - chtějí dosáhnout vyšší pracovní pozice a úspěchů v práci,dítě je překážkou. Velkým problémem je také bydlení (většina nechce žít s partnerem a dítětem u rodičů jednoho z dvojice) a finanční situace - dnešní ekonomická situace prostě není k plození dětí příznivá. A jak říkám - slova "Mám tě moc rád/a" kručení žaludku dítěte asi moc nenasytí

při dnešní nabídce antikoncepce je pro mě nechtěné těhotenství nepochopitelné - zvlášť a psychicky nevyzrálých holek, radši mít dítě ve 30 letech, pokud mám už nějakou životní jistotu a finanční stabilitu... na druhou stranu neustále přibývá žen, které těhotenství odložily a teď se jim otěhotnět nedaří a ony jsou zoufalé, protože biologické hodiny netikají, ale bijí jako splašené

sama mám tři děti - první dítě v 26letech a poslední ne 31. Rozdíl ve zdravotních komplikacích byl znatelný. Vezmu-li úvahu mé okolí, kdy oddalují těhotenství, tak páru, kteří se rozhodli pro dítě po třicítce a podařilo se jim to přirozeně v krátkém časovém intervalu je minimum. Většina musela podstoupit umělé oplodnění (kdysi jsem to počítala a jednalo se o 7 párů z 10) a někteří museli nakonec zvolit adopci. Všichni se snaží oddalovat kvůli penězům - aby měli vše zařízeno a podobně, ale neuvědomují si, že to co ušetří nakonec vloží (a možná i více) do um. oplodnění. Největší extrém finanční, který jsem mezi známými zaznamenala je 750 000kč za několik cyklů um. oplodnění.

spolocnost zeny bez deti casto odsudzuje, a je to dost neprijemne.

Taky jsem měla plánovaně dítě dost pozdě. Ale ak jsem chtěla další a už na to bylo pozdě.

Těšim se, až budu mít dítě a budu ho milovat nejvíc na světě, ať bude jakýkoliv.

u otázky "Z jakých důvodů si myslíte, že dnes ženy oddalují těhotenství?" mi chybí odpověď pro situaci "je mi 25 let, jsme po škole a alespoň 3 roky musím vydržet v práci, abych se měla kam vrátit..těžko pak můžu mít dítě v biologicky nejvhodnějším věku"

U otázky č. 5 je volitelná pouze jedna možnost, kromě odpovědí Nechci se vzdávat svých zájmů a svého stylu života, Bojím se odpovědnosti, Nechci se o nikoho starat., bych mohla zvolit všechny ostatní a pro své rozhodnutí mám další stovky důvodů.

ui

V dnešní době je velký problém sehnat vlasní bydlení a přitom se nezadlužit. Pokud je mladý pár bez zázemí a finančních jistot, těžko si pořídí dítě, natož 2-3. Strach o zajištění budoucnosti je vede k odkladu rodičovství a pokud se pár nerozejde, tak už po 30.-35.roku je pozdě zkoušet otěhotnět. Ne každý pár má to štěstí a v 25. má vlastní bydlení a potomka na cestě.

V dnešní době se partner na celý život těžko nachází, vše se zdražuje a tím i náklady na dítě jsou vyšší nejen na svoji osobu a partnera, ale i na dítě. Osobně pro mě je nejdůležitější, protože také ještě studuji, najít si dobrou práci, zajistit finančně svoji osobu a až na konec najít si alespoň částečně vhodného partnera.

Větším problémem než odkládání rodičovství je vysoká a společensky tolerovaná potratovost a rozvodovost.

většinou ty ženy co mateřství oddalují bývají skvělé matky

Všechno má svůj čas a zlatá cesta je ta střední - mít první dítě ve 20 je brzo a ve 30 pozdě. Nejde jen o zdravotní komplikace, ale i o psychický stav a odolnost matky. Starší úzkostlivá matka dokáže výchovně pokazit stejně jako nevyzrálá dvacítka. Média a společnost se snaží vybudit dojem, že rodinným životem vše končí - ale tím, že člověk má děti, naopak vše začíná - ano, chvilku je to starost, ale velmi brzo zjistíte, že máte doma partu lidí, kteří mají podobné zájmy, dotáhnou vám nové přátele, můžete se na ně spolehnout, vtahují vás do zajímavých plánů, sdílejí vaše problémy - i to jsou vaše děti. Dovedu si život představit bez lecčeho, ale ne bez dětí.

vždycky jsem si řikala, že chci dítě cca do 30, ale čím víc se to blíží, přijde mi to strašně brzo. :D

Z genetického hlediska je lepší mít první dítě kolem 25.

Zadne

Zda se mi, ze cim starsi jsou rodice, tim dite vice rozmazluji (vetsinou proto, ze to je jejich jedine dite, protoze kvuli veku uz druhe mit nechteji/nemuzou).

žena se zdravým rozumem by se měla rozhodnout pro mateřství až ve chvíli jistoty, kdy bude schopná své dítě zabezpečit.

Ženy by určitě nečekaly tak dlouho s mateřstvím, pokud by měly vhodné podmínky. Dříve měly jistotu zaměstnání, dnes je doba neurčitá vyjímkou a většinou se po mateřské není kam vrátit. Navíc pracovní doba ve většině podniků není přizpůsobena potřebám žen s malými dětmi. Oddaluje se odchod do důchodu, tudíž ani prarodiče nemají tolik možností děti hlídat. Já již na dítěti pracuji, ale to jen díky tomu, že jsem již získala dvouletou praxi v mém oboru, máme s manželem bydlení (díky rodičům) a tudíž jakousi jistotu, že dítě uživíme. S pomocí rodičů ohledně hlídání po mateřské bohužel počítat nemůžeme, protože do důchodu půjdou nejdříve za deset let...